Návrat na hlavní stránku
dvanáct dvanáct dvanáct
příští slezina: pozítří U Šumavy
Svatojanská degustace 2012

Zápis z osmnácté Svatojanské degustace u Jurků (24.–25.6.2023)

Účastníci: domácí Jurkovi (a virtuální muminek Vojtíšek, kterého je nutno započítat, jinak by nás bylo fuj) a hosté Helenka, Berani, Kubáti, Řezáci, Vokáči, Pochmani. Žádný cyklodegustátor!

 

Po krátkém zachlastání na hřišti (přičemž pěšáci už měli za sebou Felbabku s Bernardem a Arnoštem z Pardubic) a Eviných skvělých polévkách začala degustace výjimečně předdegustací se čtyřmi Vlastíkovými předvzorky:

 

  1. Lihuprosté jablko, Řezák prý je z tábora zvyklý na něco jiného. A Věře to z flašky voní jinak než z hrnečku. A podle Vlastíka to je ta správná chvíle, aby začal přepalovat. A Ála se vyděsila, že se jí servíruje alergen.

 

  1. Eva: „Álo, to taky nepij!“ Neboli jablečný cider. Věře to přišlo jako zkvašenina . . .

 

  1. Zelinkavá barva – černý bez – zmínka o jahodách. Ten můj těsnopis . . .

 

  1. Červené víno neboli černý rybíz s arónií, už jsme to měli, teď to však Vlastík ještě vylepšil!

 

A oficiální degustace:

 

  1. Vlastíkova šestnáctka

Černé pivo s medem!

  1. Helenčin vzorek z Jinců „hádejte ovoce“

Řezák hlásí ovoce chmel, Helenka napovídá, že je to ovoce zelené, nikoli však chmel, já plácám kivi jako nejzelenější ovoce, co mě zrovna napadlo, a je to správně. Takovou haupttrefu už nikdy nedám!

  1. Hanin vzorek z Jinců „bylo to loni“

Polotmavá Barbora (třináctka).

  1. Vlastíkův vzorek „vinná sekce – co je ještě černýho“

Vlastík popírá černý rybíz i arónii a Helenka trefuje ostružiny.

  1. Pochmaní zeměpisná hádanka č. 1

Řezák: „Moravské drsné.“

Pepa: „V Polsku jsou taky vinice.“

Eva: „Červené vino!“

Helenka: „Mně to připomíná víno, co jsme pili v Gruzii.“

A má to! Gruzínské Saperavi koupené u šachisty Akakiho s nezapamatovatelným příjmením. Na závěr při dopíjení vzorků Helenka pravila: „Já jsem si to poznala, já si to dopiju!“

  1. Řezákův standard ve ¾ na 9

Tak si myslím na šípkové cuvée a Hani mumlá, že to by bylo bílé, ne červené (neboli je to rybíz). Mezitím se však zmatený Vlastík ptá Řezáka, jak tam dostal tu šípkovou vůni, zda nemá na šípkové vinici nějaký kultivar . . .

  1. Věřin červený vzorek

Polosladké víno z arónie, „Náš sad“, „vyrobeno v Polsku, zakoupeno ve zdravé výživě u nás v Bohnicích“.

 

  1. Hanin vzorek „už nemám zdroj višní“

Takže likérek černý rybíz s malinami!

  1. Řezákův standard

„Dobrý calvados“, komentuje Honza.

  1. Pochmaní zeměpisná hádanka č. 2

Vlastík považuje za drsné, všelijak nedobré, kdosi v tom vidí cosi nedobrého z Jugoslávie, mně to tedy celkem chutná, musím přiznat.

Řezák: „Je to brandy!“ (Jupí!)

Takže opisuji charakteristiku: „Brandy Sarajishvili 5* je připraveno z gruzínských koňakových destilátů minimálně pět let starých. Zraje v dubových sudech. Má světlou slámovou barvu mladého brandy a pyšní se lehkým aromatem dubu a zralého ovoce s kořenitými podtóny. Má příjemnou svěží chuť a jemnou texturu.“ A máte to!

 

Počasí umožnilo spát na zahradě, což většina hostů využila. Ráno proběhlo standardně včetně komentované prohlídky zahrady a sektíku s jahodami. Pár se nás sešlo ještě v Hořovicích Na Krétě (Helenka, Hani, Vokáči a Pochmani).

Na závěr již tradičně díky Jurkům za pohostinnost a jim i ostatním za velmi milou společnost. A díky též dámám za občerstvení, kromě Eviny kulajdy a bramboračky zaznamenávám jako nezapomenutelné ještě Daniny večerní chlebíčky, ranní bublaninu (podle mě od Hani, podle Ládi od Beranice) a Álin ranní meloun . . .

Jindra